Maigret je pro dnešního diváka nuda, není neprůstřelný, nepoužívá zbraně, které budou vynalezeny za sto let, není hacker tělem i duší, nedopouští se automobilových honiček, v kterých zvítězí Trabant nad Lamborghini, neb Trabant řídí nejfantastičtější detektiv všeho míra. Nepobíhá obnažen do půli osvaleného těla mezi ložnicemi dívek a dam, které touží jen a jen po rozkoši spatřit JEHO. Neoslňuje ani přesně mířenou střelbou, asi supertvrdou pěstí. Pod jeho pohledem netaje led, ani se nebortí skála. Jak říkám, zkrátka nuda. Jednoduché televizní zpracování, které dává přednost důvtipu románové detektiva, šarmu jeho představitele a nezájmu diváka o hektolitry umělé krve, tuny vyhřezlých vnitřností a zvuky svištících kulek. Ano, Maigret v podání Cremera se mi líbí. A rouhám se kultu velkého Jeana Gabina, ale ať dělám, co dělám, Cremer je pro mě ten pravý a nejlepší Maigret.
