Už pokročilý věk filmové Ethel jemně varoval před stopáží delší, než budu schopna snést, což se vzhledem k tomu, že nebylo nač se dívat, ani co prožívat, ukázalo být správnou vizí... Současnost nabídla jen protivnou, nesympatickou vdovu, které ustavičně leze do zadku neúnavný nápadník, oddělený od trojlístku ctitelů z dob mládí a války (zřejmě všechny uhranula skutečnost, že tou dobou ještě stále do Branaganu nedorazil vynález podprsenky) a společně s irským hledačem prstenu, Irskou republikánskou armádou a opožděným vnukem belfastské vojenské šlapky si dýchavičně klestí cestu k podstatě Etheliny celoživotní vypruzenosti... K tomu nádavek špatně napsaných i obsazených postav (Neve Campbell bych ponechala jednou provždy vřískat pouze v nebezpečných hrách), vybavených nulovou vztahovou chemií a tupou zápletkou aspiruje na jeden z nejnezáživnějších příběhů o lásce a válce, vedle kterého je klasická steelovka stylizovaným artem, což jsem možná přehnala, ale každopádně má tu výhodu, že nemile nepřekvapí...

Příliš sentimentu na příliš otřepané téma. I když tam stará škola Richard Attenborough fedruje kvalitní ingredience (herci, šikovně propletený a do sebe zapadající děj) poměrně pravidelně, neubráním se pocitu, že to bylo příliš ubrečené, nezáživné a hlavně neopodstatněné. Nebývale staromódní film, který už dnes nemá příliš velkou šanci oslovit širší divácké spektrum. Bohužel ani brnkání na romantickou strunu mi nesedlo a zdálo se mi trochu více těžkopádné než by bylo záhodno. Možná by neškodil přece jen ten odchod do důchodu pane režisére. Bylo to hodně znát.